Ľubica Skalská slow fashion

Duben je měsíc udržitelné módy a už od 1. apríla se v obchodě Recycle with love na Letné (Veverkova 8) koná DENIM_POP_UP. Kromě stálic slow fashion jako je Jakoby nebo Mongol tady najdete i speciální limitku od Terezy Otáhalíkové, mikrokolekci od Milion dolar a tvorbu Ľubice Skalské.

Ľubica vedla na otevíračce DENIM_POP_UP workshop jeansové bižuterie, vystudovala textil v Liberci a přičichla si i ke kostýmu na DAMU v Praze. Poslední rok pod svým jménem produkuje upcyclovanou slow fashion. Jak moc je její business udržitelný a jak se jí v něm žije?

"Nechci být módní návrhářka, pořád někomu něco dokazovat, pořád dokazovat kreativitu a novost. Úplně by mi stačila malá značka, spolupracovat s dalšími lidmi. Ale to už teď, když jedu pod svým jménem, asi nebude tak snadné."

Nastoupila jsi na DAMU, ale nedostudovala. Jak to bylo a jak ses od kostýmů dostala k vlastní značce?

Na DAMU to bylo fakt zajímavé, ale celkem mě to přestalo bavit a ani jsem na to neměla finance, protože jsem se musela věnovat více vydělávání, než studiu. A tak jsem to ukončila. Měla jsem pak různé brigády, začala jsem šít a více se zajímat o upcycling, a stejné to je i dnes. Živím se různými brigádami, šiju kolekce a dělám workshopy. 

Prodává se ti tvoje oblečení? 

Zatím ano, ale je ještě v začátcích. Potřebuju teď více šít, více toho vyrobit, chodit na různé markety. Chystám se na Prague fashion market a na Urban market do Bratislavy, a tak. Snad to mě finančně podpoří a víc se mi tam toho prodá. Do toho ještě pracuju na eshopu, kam budu věci přidávat pravidelně. 

Jak máš nastavené ceny?

Hlavně chci, aby se prodávalo. A protože to prodávám v obchodech, které si přidávají vlastní marži, snažím se o co nejnižší cenu. Takže to, pro mě, není zase tak výhodné. 

Kde všude prodáváš?

Hlavní prodejní místo je Recycle with love a pár věcí mám i v Parazitu, ale tam je to spíše moje bakalářská kolekce, neupcyclovaná. Lépe se mi prodává v LWL, mám pocit že to tam lidé mají víc spjaté s upcyclingem, že už tam za ním jdou přímo. V Parazitu se naopak prodávají spíše ty více extravagantní věci. Obchod je dost plný, takže pokud oblečení není extrémně výrazné, ztratí se v tom. A já se  se snažím dělat takové minimalistické, nositelné hadry.  

Máš už nějak vymyšlenou cenovou politiku na eshopu? 

Zatím jsem nad tím ještě úplně neuvažovala, ale plánuju dávat trochu nižší cenu. Asi jako bez marže v obchodě. Aby to bylo pro lidi přijatelnější a když si to budou chtít vyzkoušet, mohou u mě doma...

Nemáš strach z toho, že lidé budou po jednom použití věci vracet a chtít peníze zpět? 

No, nad tím jsem vůbec neuvažovala, snad lidé takoví nejsou. :-) 
Já jsem zvažovala prodávat hlavně doplňky jako jsou batohy, a univerzálnější střihy. Prostě takové věci, které lidé nemusí vracet, kde je menší riziko že jim to nebude sedět, že budou třeba malé průramky. 

Prodávala jsi svoje oblečení ještě někde jinde? 

Nějaké věci jsem měla na Fleru, a možná tam ještě nějaké dám, ale prodeje byly nic moc. 

Odhadneš, proč se to neprodávalo? Vadila cena? Nebo nerozuměli upcyclingu?

Myslím, že to bylo spíš mojí politikou, že jsem to flákala. Mám ten pocit. Nebyla jsem ještě tak přesvědčená, že to chci dělat, a tak jsme to tak neřešila. 


V současnosti se Ľubica živí především brigádami a celkově jí, podle jejího odhadu, její slow fashion značka pokryje stravování. Je otázkou, jak velký je to úspěch ve chvíli, kdy se komerčnímu šití věnuje prvním rokem. Je to rychlý, nebo pomalý start? A jak nakonec nastaví ceny na eshopu?1  Každopádně, cesta k upcyclingu a udržitelnosti krátká a náhlá nebyla. 

Jak ses dostala k upcyclingu? Bakalářka jsi šila ještě běžně, kdy přišel ten zlom? (Rozhovor o bc. práci)

No, o módu se zajímám dlouhodobě, na škole i všeobecně, a zároveň mám dobrý vztah ke zvířatům, už od střední školy jsem vegetarián. Zajímá mě svět okolo a tak jsem zjistila jak to opravdu funguje ve světě módy.  Osobně jsem si za posledních 7 let nekoupila nic z obchodu s rychlou módou a tak jsem to následně chtěla i převést do svého řemesla. Proto jsem se rozhodla pro upcycling, protože to je jedna z cest, kterými mohou lidé jít a kterým se mohou oblékat. Secondhandové věci jsem přešívala už předtím, takže jsem to začala prodávat. 

Má upcycling nějaké svoje komplikace? Třeba co se týče materiálu?

Docela si vybírám materiály, s kterými mohu pracovat, hodně mi záleží na tom, aby byl materiál kvalitní. Takže když má kazy, tak aby nebyly po celé ploše, ale aby se daly vystřihnout. Vybírám kvalitní bavlnu, vlnu, to je důležité proto, aby výrobek kvalitativně odpovídal ceně, za kterou se prodává, aby byl zákazník spokojený. Setkávám se s tím, že čím starší oblečení, tím kvalitnější materiál. Takže si vybírám klidně i dvacetileté košile. Je to mnohem lepší, než nové hadry z rychlých řetězců. 

Je těžké tyhle dobré materiály sehnat?

Ne, stačí pročesat pár sekáčů. Zatím, je materiálů ještě dost. Za chvíli to ale může být docela problém a uvidíme, upcycling se asi bude muset dále posunout a být razantnější. 

Upcycling podle mě není cíl, je to jen jedna z cest jak vyjádřit nesouhlas se stavem věcí. Cílem je změna chování jednotlivce. Když si každý z nás uvědomí skutečnou cenu oblečení, nebude s ním plýtvat a bude si vybírat pečlivě a s rozmyslem.

V Pop-up v Recycle with love je aktuálně tvoje denimová kolekce. Co všechno upcycluješ?

Nejprve jsem začala pánskými košilemi, protože jsem zjistila, že jich je neuvěřitelné množství a že pánové dost plýtvají. Stalo se mi třeba, že jsem pracovala v obchodě a přišel tam turista, který v Praze byl na dva týdny. A tak si koupil 14 košil, na každý den jednu, a každý den jednu špinavou vyhodil. Tohle je pro některé lidi asi úplně normální jednání. 
     No, pánské košile jsou často z kvalitních materiálů, vydrží dlouho. Používám i hodně staré, často i takové které jsou růžové, protože je někdo vypral s červeným prádlem. Materiálu je dost. 
     A pak zpracovávám ještě denim, to je skvělý materiál, protože dlouho vydrží. 

Co se týče denimu, dělá z něj více lidí, třeba zrovna Jakoby hned vedle Recycle with love. Nebojíš se konkurence? 

Vůbec se nezatěžuju konkurencí. Myslím, že čím více lidí to dělá, tím lépe. Jen tak se recyklace dostane do povědomí a lidé si začnou uvědomovat problematiku rychlé módy. Navíc, myslím si, že každý člověk do toho dává něco osobitého, něco svého a nemyslím si, že by někdo mohl mít patent na nějaký textil. 


Když Ľubica mluví o autorském přínosu, může si být jistá, že se konkurence nemusí bát. Na oblečení, které vychází z její "dílny" často ani nepoznáte, že jde o recyklovaný materiál a rozhodně byste na první pohled netipovali, že tohle byla košile nebo jeansy. Klíčové je, že její věci prostě nevypadají recyklovaně, nevychází z retro střihů, ale mají vlastní design, který je jednoduchý, praktický a funkční. Navíc, nejde jenom o navrhování. Ľubica svou vášeň sdílí i s ostatními lidmi, prostřednictvím workshopů. 

Jak fungují workshopy? 

Aktuálně na workshopech spolupracuji se šicí dílnou č. 10, na Veverkově. Jsou pravidelně, jednou až dvakrát měsíčně, a jsou zaměřené, jak jinak, na denim a na košile.  

Na workshopu s košilemi si kurzisti mohou vyrobit zástěru, panenku, sukni, tílko nebo pytle na chleba, prostě praktické věci které se v domácnosti hodí. U denimu jde o výrobu kabelky, peněženky pro děti, kterou si můžou sami navrhnout, zvířátka, a papuče, aby se nemusely kupovat v ikea. 

Snažím se naučit lidi, že místo nového iphonu si mohou koupit šicí stroj a místo seriálu si mohou ušít bačkory nebo hračky dětem, že nemusí být závislí na řetězcích rychlé módy. Takže spíše než o design se zajímám i o sociální sféru, vzdělávat lidi, aby byli samostatní, aby viděli že se to dá dělat i jinak. 

Je o o kurzy zájem? Kolik stojí?

Zájem je, mívám i plnou rezervaci, přestože nakonec obvykle někdo nedorazí. Workshopy jsou velmi dostupné, stojí 600 Kč na 4 hodiny, takže si je může dovolit klidně i student. 


Nejbližší workshop se koná 19.4. a bude věnován denimu. Cena workshopu je 600 Kč, startuje se v 17 a končí v 21:00. Pokud chcete vědět více a mít přehled i o tom, kdy se upcyclují košile, zkuste sledovat FB Pokoje č. 10 a nebo FB Ľubica Skalská-slow fashion.

Dost mě štvou trendy roztrhaných a zničených džín, které jednou nebudou vhodné ani na upcyklaci. Když jsem byla pred pár lety v jedné továrně na džíny v Istambulu, docela mě zarazil postup práce. Nejdřív se džíny složitě nastříhaly, sešily a nabarvili různými chemikáliemi. A následně se tyhle krásné nové jeansy ničily, aby se vůbec mohly nosit. Žijeme ve světě, kde je standardem absurdní chování. 

Bonus: Ľubica v Boho, s prvním vlastnoručně upředeným klubíčkem. 



1) Ľubica mi nakonec napsala, abych zatím hrubě předběžné nastavení cen na eshopu nezveřejňovala. Jsem ale přesvědčena, že je třeba to zmínit. Nastavení cen je extrémně důležitá a zároveň citlivá záležitost, na kterou se mladé značce může vyplatit i najmout si expertního poradce. Nejsnadnější cesta je nastavit cenu na eshopu stejně, jako v kamenných obchodech. Ano, nebude to konkurenčně lepší, ale návrháři se vrátí případné náklady spojené s provozem eshopu a sleva je vždy možná, stejně jako poštovné zdarma a jiné bonusy. 


Olga Karpecká, analytička

Potřebujete pomoct s daty či výzkumem? Kontaktujte mě na olga@karpecka.cz nebo volejte +420 728 561 744.