Někdo jí říka Anna...

Nanáviděná i milovaná...a na její práh vztupují všichni, kteří se pokoušejí hubnout podle "selského rozumu" tj. nežrat. A vědci se jestě dlouho budou přít, proč někdo vkorčí a jiný odolá.

Říká se, že do jejích kostnatých spárů padají zejména krásné perfekcionistky, pečlivé jedničkářky, úspěšné ve volném čase...leč s nízkým sebevědomím a náročným okolím. Znám hodně holek odpovídajících definici které s jídlem nemají sebemenší problém. A pár, rozhodně ne perfekcionistek, které si takzvaně "smočily šos".

A ano, málem jsem zapoměla, prý jsou nejvíce ohroženy dívky, které sledují módní přehlídky. Hm...do té doby mě modeling nezajímal.

Někdo říká, že za to můžou Pro-anna blogy kde holky píší své jídelníčky a fotí své postupně vylézající kosti. Znáte ty blogy? Je to příšerné...vidět jak se na reálného člověka pomalu sápe smrt.

Je to snadné hubnout v rodině, kde jsou problémy s váhou na denním pořádku. Nejprve vysadíte tatarku a sádlo, potom snížíte počet knedlíků a sladkostí, na večeři si nedáváte zmrzlinový pohár posypaný grankem a neusínáte s prsty od nutely. Když nepomůže ani obcházení fast foodů, zvýšíte příjem zeleniny a celozrného pečiva na úkor sušenek, zavedete rozcvičku a večeři nejpozději 3 hodiny před spaním. Pak vysadíte sladkosti a slanosti úplně. A pokud nemáte vytyčený jednoznačný cíl, budete se cítit lépe, splaskne vám břicho a všechno oblečení bude volné.

Pokud však cíl máte a vy samy, nebo cokoli jiného vás nutí ho splnit, stav, kdy se hubnutí zastaví vás rozhodně nepotěší. A to je ten bod, kdy stojíte na prahu oné choroby. Vzdát se cíle? Nebo hledat další, stále extrémější řešení?

Když mi před dvěmi lety řekli, že pokud zhubnu 3 kila, udělají ze mě modelku, přišlo mi to jako prkotina. Po vánocích jsem byla zdravě vykrmená a oblečení mi bylo knap. Hubnutí přece k jaru patří a kdyby nic, tak aspoň budu štíhlá do plavek. Posledním dnem obžerství byla oslava 19. narozenin a pak v mém jídelníčku zavládla zelenina, ovoce a celozrné pečivo. Maturita se blížila ale ani nervy mě nepřiměly dát si čokoládu, zajít na pivo nebo na pizzu. Chtěla jsem zhubnout a podle oblečení jsem i hubla.

Jenomže ručička váhy se sotva pohla. Zhubla jsem kilo a půl a dále to nešlo. Jak se rozhodnout? Hodit to za hlavu a nebo se chopit životní příležitosti? Ptala jsem se i kartářky a nakonec se rozhodla pro modeling.

Odmaturovala jsem a hned po tom prostudovala všechno co se týče hubnutí.

Prý se tloustne i z mrkve!
V mléčných výrobcích je cukr (laktóza)!
Ovoce je kalorické jako čokoláda!
Tvrdé sýry jsou tučné!
Přílohy jsou nevhodné!

Zkusila jsem "dietu modelek", úplně jsem přestala jíst pečivo a mléko...(dieta podle krevních skupin). A pak jsem odjela do Prahy, začaly castingy a pár focení - den před castingem nejím - abych neměla nafouklé břicho, před castingem nejím abych ho neměla plné, po castingu si dám jablko nebo banán a další dej je další casting....
Ale váha dolů nešla.
Už jsem nevěděla co s tím.
Po v agentuře mi řekli, že to, že nejsem úspěšná je způsobeno tím, že mám příliš baculatý obličej, že nemám propadlé tváře, že by to ještě chtělo pár kilo....

Snažila jsem se, snědla jsem za den hrst müsli a plátek lososa...a začala jsem běhat a ještě více cvičit. Codila jsem jako uzlíček nervů a nechápala, proč zrovna já musím být neschopná, jakto, že ostatní holky jsou hvězdy a já ne. Proč mi nejde shodit další kilo.

Nakonec ale přišel, následkem mojí logiky, zvrat, který mě na nějakou dobu "zachránil"

Olga Karpecká, copywriter

Potřebujete text? Kontaktujte mě na olga@karpecka.cz nebo volejte +420 728 561 744.