První krůčky - naděje ještě bliká

Při pátečním večeru, Deutsch VOGUE a hrnku kávy mě napadají zvláštní postřehy. Nechci se nějak rozepisovat o svém nachlazení které logicky musí pramenit z toho, že jsem dala stylu přednost před pohodlím. Prostě, tento týden mi ani tak nedal pár facek jako mi sebral pár ideálů.

Přecejenom, vysoké sebevědomí je sice v Praze in...ale protože nechci být "Pražák" a "Čech", s vděkem přijímám staré pocity že oproti ostatním jsem jenom malé hovínko :-)

Ono se to totiž má tak, že jsem se přihlásila do kurzu pro budoucí stylisty. Což o to, to může kdokoli kdo na to má jenom, že za tu dobu co jsem si říkala, že to je pro mě to pravé a netrpělivě čekala na 19.9, mi narostlo sebevědomí. A to až takový způsobem, že jsem na určité místo v určenou hodinu sice dorazila včas, ale nenalíčená, oblečená pohodlně a rozhodně ne podle módy. Prostě styl ve kterém v pohodě stihnu doběhnout vlak. Co se týče statusu mentálního, každému kdo zná tu hroznou nafintěnou ...u (mě ve jistých chvilkách) je jasné, že jsem si zprvu opravdu myslela, že bych mohla patřit k těm (nej)lepším.

Tahle iluze mi vydržela prvních 5 minut. Následujících 10 min. mi ještě vydržel výraz typu "No a co, já jsem punker, víte?", pak nastoupilo takové to vnitřní blánivé pochcechtávání. ("To bude dobrý, třeba to jenom někde vyčetly...") V místnosti sedělo 14 dokonale vystylovaných slečen a žen...a já. Vzduch zhoustl hodnotícíma myšlenkama, jak jsem pokukovaly jedna po druhé a já se marně snažila tvářit se suverénně.

Čekání na naši lektorku nakonec nebylo tak dlouhé, každá jsme dostaly formulář na vyplnění. Jmíno, telefon, zaměstnání...a dosavadní zkušenosti se stylingem. Naštěstí jsem měla dost rozumu a kolonku jsem nechala prázdnou. Tehdy nade mnou asi musel lítat nějaký anděl který věděl, co jsou ostatní zač.

V naší skupině jsou dvě vrchlové managerky, jedna podnikatelka, 3 módní návrhářky, 2 dámské krejčové, 1 vizážistka a další tři slečny/paní které s oblečením a s lidma sice nepracují, ale jsou ochotné pro to udělat opravdu dost a snaží se, jak se patří. Dvě dámy (taky z vysokých pozic) se nakonec rozhodly, že kurz není to co potřebují a odešly. Posléze přišla ještě jedna slečna, z policejní akademie.
Tak jsem tam tak seděla, jediná co neměla na sobě žádnou značku, jediná "trapná" studentka VŠE.

Naštěstí, vyučující/majitelé jsou rádi za každého studenta a tak, zatím, se na mě nekoukají tak moc divně. Přecejenom jsem ale domů odcházela s tím, že rozhodně tak dobrá asi nebudu.
Druhý den sle mělo přijít pokračování.

Olga Karpecká, copywriter

Potřebujete text? Kontaktujte mě na olga@karpecka.cz nebo volejte +420 728 561 744.